Patří sem poruchy, kdy je normální způsob osvojování jazyka narušen od časných vývojových stádií.

V pozadí obtíží nejsou přímo neurologické abnormality, poruchy řečového mechanismu, smyslová poškození, mentální retardace nebo nedostatečně podnětné prostředí.

Prvním charakteristickým rysem dětí s vývojovými poruchami je zpožděný nástup řeči. Tyto děti začínají mluvit později než ostatní děti, nejčastěji kolem 3. roku věku.

Důvod, proč se dítě s nástupem řeči zpožďuje, může být různý. Nejčastějším důvodem je však zpožděné zrání CNS. Vyskytují se určité abnormality nervových drah, kdy dochází k dyskoordinaci pravé a levé hemisféry. Nervová spojení jsou nezralá a neefektivní.

Dalším charakteristickým rysem je, že jejich slovník přibývá velmi pomalu, zejména u jiných slovních druhů než podstatných jmen. Dítě má problémy utvořit větu, dělá časté chyby v gramatické struktuře věty, slova klade v nesprávném slovosledu a špatně si nová slova pamatuje, protože má nezralou sluchovou paměť.

Nejčastější vývojovou poruchou řeči dětí je vývojová dysfázie.

Dítě má narušenou schopnost rozumět mluvené řeči nebo se vyjadřovat v porovnání s vrstevníky.

V raném věku se vývojová dysfázie projevuje opožděným vývojem řeči a jazyka. Děti s vývojovou dysfázií většinou nemluví ještě ve třech letech. Typická je pro ně porucha rozlišování fonologických opozic. Jednoduše řečeno, těmto dětem dělá problém rozlišovat v řeči tvrdost a měkkost hlásek, znělost a neznělost a dlouhé a krátké hlásky. Tvorba hlásek je u nich porušena, což se projevuje přehazováním hlásek nebo slabik ve slovech. Díky tomu mají děti s vývojovou dysfázií v předškolním věku velice nesrozumitelnou řeč, cizí lidé jim někdy nerozumí vůbec. Slova komolí nebo vyslovují jen jejich části. Z hlediska výkonů v neverbálních rozumových schopnostech se děti s vývojovou dysfázií neliší od normy.

Specifické vývojové poruchy řeči a jazyka jsou často následovány přidruženými problémy. Patří mezi ně obtíže ve čtení a psaní, obtíže v mezilidských vztazích, poruchy emocí a chování.

50–90 % dětí s vývojovou dysfázií vykazuje určité deficitní rysy v jazykových výkonech i později než v předškolním věku. Často pokračují do pozdějšího dětství a přecházejí v problémy se čtením a neschopností osvojit si gramatická pravidla jazyka.

Vývojovým poruchám řeči se dá účinně předcházet.

Nejefektivnější metody pomoci musí být aplikovány ještě před vlastním nástupem do školy, resp. před vlastním procesem osvojování čtení.

Jsou to cvičení zaměřená na sluchovou diferenciaci, která je u těchto dětí opožděna a oslabena.

Jde o schopnost vnímat zvukomalebnost jazyka, smysl pro rytmus a rýmy, doplňovat rýmující se říkadla a slova.

Dále např. počítat slabiky ve slově, určovat první a poslední hlásku slova, hrát slovní kopanou, vnímat hláskovou strukturu slova a dělat různé operace se slovy.

Utvořili jsme k tomuto účelu pracovní sešit Není hláska jako hláska (nakl. Portál),

který má vést rodiče nebo odborníky při reedukaci sluchové diferenciace.

Podrobnější informace: Není hláska jako hláska.